Železobetonový most o třech polích byl postavený v letech 1949-51 pod jménem Švermův.

Železobetonový most o třech polích byl postavený v letech 1949-51 pod jménem Švermův. Hlavní mostní konstrukce přes Vltavu sestává ze tří prostých polí. Staticky se jedná o oblouk se spolupůsobící mostovkou. Hlavní nosný prvek každého pole je obloukový pás široký 5,80 m s konstantní tloušťkou 70 cm, do kterého jsou vetknuty tenké stěny (tl. 20 cm) široké rovněž 5,80 m ve vzájemných vzdálenostech 3,40 až 4,05 m, které nesou mostovku.

V každém poli jsou 3 oblouky vedle sebe s mezerami i v mostovce. Mezery v mostovce šířky 1,0 m byly překryty vloženými železobetonovými deskami právě tak jako dilatační spáry nad pilíři. Z krajních mostovek jsou vyloženy chodníkové konzoly 1,0 m. Celková šířka mostu je 24,40 m.

Ve směru stoupající nivelety od pravého břehu k levému má tříoblouková koncepce plynule se zvětšující rozpětí mostních polí: pravobřežní 58,80 m, střední 61,40 m a levobřežní 65,10 m při vzepětích 4,707, 5,381 a 5,848 m. Na obou předmostích se přidružují k pobřežním opěrám rámové podjezdy. Celková délka mostu je 263,29 m.

Nejzávažnější poruchy na mostě vznikly z poruchy izolace, nedostatečného krytí výztuže a netěsností v dilatacích příčných i podélných - havarijní stav železobetonových stěn podél dilatací nad pilíři. Z ostatních závad to bylo nízké zábradlí, trhliny v křídlech, špatná soudržnost betonové mazaniny na horním líci oblouků, karbonatace a kontaminace chloridy povrchových vrstev betonu a podobně. Zároveň investor požadoval zvýšit zatížitelnost mostu, rozšířit jízdní pruhy a zvětšit osovou vzdálenost kolejí tramvaje v souvislosti s novým směrovým řešením tramvajové tratě v křižovatce před tunelem.

Stanovisko památkářů bylo jasné a jednoznačné: "Ať ten most vypadá po opravě jako v roce 1950!"

Rekonstrukce mostu spočívala v klasické sanaci železobetonu, a tak jedinou technickou zajímavostí bylo zesílení mostu lamelami, na které nakonec nedošlo. Na žádost dodavatele bylo zesílení mostu provedeno spřaženou železobetonovou deskou.

Šířka mezi zvýšenými obrubami se zvětšila z původních 17,0 m na 18,5 m a jízdní pruhy se rozšířily za cenu zúžení chodníků z 3,50 m na projektovaných 2,75 m. Normovou zatížitelnost splňovaly klenbové pásy a částečně i stěny. Aby nedocházelo k deformacím vozovky, byly do příčných spár nad pilíři navrženy povrchové kobercové mostní závěry a do podélných spár dilatační PVC profily.

Pilíře v řece se injektovaly v pruhu 1,5 m nad a pod hladinou.