Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Vy jste se ale vloni do SUDOPu PRAHA po osmi letech v konkurenčním Pragoprojektu vrátil. Co vás táhlo zpět?
Vtipné na tom všem je, že jsme tehdy ze SUDOPu odešli dva. Já a Lukáš Ježek. Seděli jsme tehdy, ještě jako projektanti, spolu dvanáct let v jedné kanceláři. A spolu jsme i odcházeli. Jenže zatímco on se sem vrátil po roce a stal se tu vedoucím střediska, já ho následoval až po osmi letech, aby mi předal pomyslnou štafetu v této vedoucí pozici. Někdy se to v životě prostě hezky zamotá.
To jste nám ale tak úplně neřekl, co vás táhlo zpět?
Byl jsem zvědavý, jak všechny ty procesy na Olšanské budou fungovat, když se na ně díváte jinou optikou. Odcházel jsem jako řadový zaměstnanec a vrátil jsem se na pozici vedoucího střediska. Logicky se tak na řadu věcí a procesů díváte jinak. A musím říct, že za osm let, co jsem byl pryč, se toho změnilo hodně, ale skoro nic z těch základních principů, na kterých SUDOP PRAHA stojí. V dobrém slova smyslu je v tomto tahle firma jako kámen. Pevně drží a na tom lze stavět.
A vy jste se nezměnil?
Určitě ano. Mé vnímání života ve firmě je dnes úplně jiné než dřív. Ani nechci pomýšlet na to, zda je to věkem, nebo zkušenostmi. Ale pozoruji na sobě, že k řadě věcí jsem dneska už mnohem smířlivější.
Když srovnáte SUDOP PRAHA s předchozí firmou, kde jste působil, jak se „to dělá“ jinde?
Každá firma má své osobité DNA. Každá má své postupy, zvyky a zaběhnuté cesty, které často vycházejí z nějakých zvyklostí a tradic. Já vidím hlavně dva rozdíly. Tím prvním je otevřená komunikace, férové vystupování a jistá velkorysost vedení SUDOPu. Druhou věcí je pak způsob fungování a prezentace firmy navenek. SUDOP se snaží komunikovat se svým bezprostředním okolím v místě, ale i s odbornou veřejností. To je obrovská výhoda, kterou řada jiných firem na trhu bude muset teprve dohnat.
A neměl jste z návratu i trochu obavy?
Měl. Ta hlavní byla, že jdu mezi své bývalé kolegy, s nimiž jsem tu „vyrůstal“. Sám sobě jsem pokládal otázku, zda to bude dobré, nebo ne. Teď už vím, že jsem se bál zbytečně.
Na čem právě děláte?
Máme hromadu vlastních zakázek, které jako středisko vedeme, a stejně tak spousty práce pro velké kolejářské projekty. U těch je aktuálně prioritou práce na projektech vysokorychlostních tratí, což je teď téma pro celou firmu. Ale vlastně také pro odbornou i širokou veřejnost.
A z vlastních věcí?
Největším vlastním projektem je letos asi práce na středočeském úseku dálnice D3, stavbě 0304 Václavice–Voračice. Důležité jsou pro nás i stavby, které se už realizují a prošly nám tu pod rukama všemi stupni přípravy. Klasickým příkladem je běžící stavba na D35 Hořice–Sadová a aktuálně se rozbíhající stavba I/9 Dubice–Dolní Libchava, která se projektovala už od roku 2000.
Máte nějaký svůj výjimečný projekt? Nemusí být největší, klidně srdcovku.
Zrovna I/9 Dubice–Dolní Libchava je určitě jednou ze staveb, které jsou mi blízké. Na ní jsem si kdysi mohl poprvé vyzkoušet vedení projektu. Oblíbená byla i stavba I/20 Plaská – Na Roudné v Plzni, která už je hotová. Částečně jsem byl u její realizace, další část pak vznikla v době, kdy jsem pracoval v Pragoprojektu. Tato stavba získala i řadu odborných ocenění.