Když se člověk dívá na vaše vzdělání a zkušenosti, tak se navzdory svému mládí zdáte jako pomalu největší odborník na BIM v Česku. Snažíte se prosazovat digitalizaci, BIM, podílíte se na tvorbě národních BIM standardů, prezentujete BIM na vysokých školách a málokdo asi studoval BIM několik let v Anglii, ne?
Právě působení ve společnosti, jako je SUDOP, mi umožnilo aktivně se zapojit do zavádění BIM metodik v Česku a spolupracovat s předními specialisty v oboru. Přitom jsem čerpal ze zkušeností, které jsem měl možnost získat během svého studia a praxe. Oxford Brookes University byla jednou z prvních univerzit na světě, která zahájila vzdělávání v oblasti BIM. Měl jsem velké štěstí, že jsem se na magisterské studium vůbec dostal, protože jsem díky tomu získal cenné zkušenosti od předních světových expertů. Byla to tehdy moje už třetí akademická zkušenost ze zahraničí – předtím jsem studoval vysokou školu v Dánsku se zaměřením na pozemní stavitelství a ještě dříve jsem strávil rok na střední škole v USA.
Rozhodně se nepovažuji za největšího odborníka na BIM v Česku – stále je co se učit. Tento obor se neustále vyvíjí, a proto je klíčové držet krok s dobou a co nejlépe uplatňovat získané zkušenosti. Snažím se tyto poznatky využívat k tomu, abych nejen rozvíjel sebe, ale také přispíval k pokroku společnosti.
Nelákalo vás třeba ve Velké Británii zůstat?
Rozhodně ne. Studium na tamní univerzitě bylo naprosto úžasné a přineslo mi cenné zkušenosti. Anglie je jedním z klíčových průkopníků a tvůrců BIM metodik a možnost učit se od těch, kteří formují globální standardy, byla neocenitelná. Přesto mě prostředí Anglie příliš neoslovilo – působilo na mě poněkud pochmurně. Nakonec jsem si uvědomil, že mě to táhne zpět domů.
Čím byly zmíněné země jiné, než na co jste byl zvyklý z Česka?
Ve Spojených státech mě zaujal způsob života – když tam někoho něco baví, okamžitě se do toho pustí. Právě to mě inspirovalo k tomu, že jsem už na střední škole zaměřil svůj zájem na stavebnictví. Byly to také mé první zkušenosti s CAD softwarem a poprvé jsem tam viděl 3D tiskárnu. Dánsko mě zase oslovilo důrazem na spolupráci s firmami – často jsme pracovali na projektech pro konkrétní architektonické kanceláře. Velký důraz se tam kladl i na týmovou práci, kdy jsme většinu úkolů řešili ve skupinách. Myslím si, že právě tato zkušenost je nesmírně cenná, a proto se i za SUDOP snažíme spolupracovat se školami a předávat studentům principy, které fungovaly na mě.
Jak to vypadá? Co by měl takový absolvent umět?
BIM není jen 3D modelování, ale především komunikace a týmová práce, což se snažíme studentům ukázat. Právě to bývá pro mnohé zásadní změnou v přístupu k práci. V SUDOPu si uvědomujeme, že modernizace oboru a příprava budoucích odborníků vyžaduje úzkou spolupráci se školami. Chceme mladým lidem předat praktické zkušenosti, ukázat význam týmové práce, připravit je na požadavky moderního stavebnictví, nadchnout je pro tento obor a zároveň reagovat na nedostatek projektantů v oboru.
A co má mít ideální absolvent, případně uchazeč o místo v oddělení BIM? Především by měl mít chuť učit se novým věcem, být otevřený inovacím a nebát se hledat nová řešení. Nemusí mít dokonalé znalosti, ale měl by být ochotný spolupracovat, sdílet nápady a zapojit se do týmové práce. Vhodné je mít kvalitní základ v projektování a základní přehled o metodě BIM. V ideálním případě by uchazeč měl mít také základy programování nebo práce s daty, protože stavebnictví se stále více digitalizuje a čím dále tím více je spjaté právě s IT. SUDOP dlouhodobě podporuje spolupráci se studenty a vysokými školami, což odpovídá i mé vlastní zkušenosti. Kdyby mi v minulosti někdo nedal šanci, nebyl bych tam, kde jsem dnes.
Podle vašich kolegů jste zapálený pro inovace a pokročilé digitální technologie. Jak digitalizace mění stavebnictví, respektive projektování, a jak to promítáte do řízení svého střediska?
Mým cílem je hledat způsoby, jak projektantům usnadnit práci, i když to na první pohled nemusí být vždy vidět. Jedním z příkladů je implementace Společného datového prostředí (CDE). V SUDOPu dlouhodobě používáme ProjectWise, což je nástroj pro sdílení dat. Zaveden byl už v roce 2000, což tehdy představovalo obrovský krok směrem k digitalizaci. Od té doby se v této oblasti udělal velký pokrok. Jak projektanti, tak i státní zadavatelé postupně pochopili, že změna je nevyhnutelná – že musíme směřovat dopředu, využívat digitální technologie ke zkvalitnění a zefektivnění staveb, a přitom také šetřit náklady.
Dnes už projektanti zvládají pracovat ve 3D a využívat negrafické informace, ale stále je jednou z největších výzev nastavit efektivní workflow pro spolupráci a řízení projektů. Právě na to se zaměřuji – mým úkolem a cílem do budoucna je vytvořit takové postupy, které budou nejen funkční, ale i snadno použitelné v praxi.
Dá se říct, jak velká část projektování a výstavby v Česku se už dělá v BIM?
Na to se ptá každý, ale myslím si, že se to nedá jednoduše kvantifikovat. Někteří státní zadavatelé jsou v tomto směru pokročilejší a vypisují více projektů v režimu BIM. Přesto je úroveň adopce napříč oborem různorodá. Klíčové podle mě není zaměřovat se na čísla, ale spíše na to, co konkrétní nástroje a procesy v BIM mohou přinést. Každý by si měl najít cestu, jak BIM využít k usnadnění práce, a snažit se plně využít jeho potenciál.
Co brání většímu rozšíření BIM?
Narážíme na hardwarové i softwarové nároky. Ani software ještě není připravený na to, abychom mohli sto procent zakázek dělat jedna ku jedné v BIM. Používáme různé softwary od firmy Bentley se specializací pro navrhování železnic a silnic. Podpora ze SUDOP GROUP nám pak zajišťuje doprogramování, aby tyto softwary vyhovovaly naším potřebám v maximální možné míře, ale i toto zabírá spoustu času. Všechny podobné nástroje jsou totiž dělané spíše pro západní státy, USA, Anglii, a neodpovídají naším normám a zvyklostem. Pozemní stavitelství je na tom s využíváním BIM o něco lépe. I rozsáhlé projekty se dají vymodelovat ve větší podrobnosti, včetně dokumentace.
Jaké místo má BIM v rámci SUDOPu PRAHA?
Postupně se snažíme BIM zavádět napříč celou firmou. Pořádáme školení a workshopy zaměřené na BIM a jeho přínosy, abychom ukázali, jak může usnadnit naši práci. Máme také odbornou skupinu OpenX, složenou ze specialistů pro jednotlivé profese, se kterou se pravidelně setkáváme. Společně hledáme nejlepší možná řešení a připravujeme se na nadcházející projekty v režimu BIM.
Správa železnic i Ředitelství silnic a dálnic už vydávají projekty vedené v režimu BIM. Naší úlohou je nachystat projektanty na to, co nás čeká, pochopit, jaké změny to přináší, a splnit požadavky, které se s tím pojí. Přestože nemohu přesně říct, kolik procent zakázek je v současnosti vedeno v BIM, jejich počet neustále roste. Jak projekční, tak stavební firmy se na tuto změnu musí důkladně připravit, protože BIM je jednoznačně budoucností oboru. Někdo se může této transformace obávat, ale ve skutečnosti nejde o nic zásadně odlišného od toho, na co jsou kolegové zvyklí. Je to spíše přirozený posun k efektivnějším a modernějším způsobům práce.
Co konkrétně by měl BIM přinést? Eliminovat chyby napříč celou stavbou, šetřit peníze?
To jsou dva asi nejdůležitější aspekty. Eliminace chyb, úspora nákladů a zlepšení přehlednosti projektu jsou klíčové přínosy BIM, jehož cílem je vytvořit kvalitní projekt za rozumnou cenu. BIM přináší nejen detailnější pohled na stavbu, ale také zjednodušuje komunikaci mezi všemi zúčastněnými stranami, což vede k lepší koordinaci a efektivitě. Když navrhujeme stavbu ve 3D nebo využíváme metodu BIM, můžeme odhalit problémová místa a kolize už v raných fázích projektu. Díky tomu se během pozdějších fází nemusí řešit zásadní problémy, které by jinak mohly výrazně prodražit výstavbu.
BIM má také obrovský potenciál přinést úspory v dlouhodobé správě a údržbě staveb. Pokud dokážeme během životního cyklu stavby snížit náklady na správu a údržbu o 10, 15 nebo dokonce 20 procent, může se u velkých zakázek jednat o úspory v řádu miliard korun. Tyto přínosy však nejsou okamžité – neočekáváme, že se plně projeví během dvou či tří let, ale výhledově mají potenciál přinést úspory.
Fascinuje vás prý využití umělé inteligence (AI) a jejích možností. Jak už AI zasahuje do vašeho oboru a jak ho bude nadále ovlivňovat?
Velice pomalu. Rozhodně si nemyslím, že by nás AI „nahradila“. Jde spíše o to, že AI by nám mohla pomoct, ušetřit práci. Mohla by například dát větší prostor projektantům, aby se zaměřili na základ své práce, tedy navrhování, projektování, své know-how. Umělá inteligence by mohla usnadnit administrativu, například při fakturaci, automatickém vyplňování technických zpráv na základě výkresů nebo dokonce při kontrole a validaci dokumentace.
Vím o vás od kolegů, že rád cestujete a poznáváte nové kouty světa. Měl jste příležitost žít nějakých sedm let v zahraničí – v USA, Dánsku, Vietnamu a Anglii –, což pro vás muselo být obohacující. Co vám to dalo?
Myslím, že úplně všechno. Určitě tato zkušenost změnila můj pohled na život, naučil jsem se mimo jiné, jak komunikovat s lidmi, všechno jsem si musel zařídit sám. A uvědomil jsem si také, co bych chtěl dělat, kde bych chtěl bydlet nebo co by mě zajímalo.
USA, Anglie, to jsou pro mladé lidi dnes už celkem klasické destinace. Ovšem pracovat ve Vietnamu tak běžné není. Co jste tam dělal?
Pracoval jsem jako projektant pozemních staveb v architektonické firmě, kde jsem se nejčastěji podílel na návrhu rozlehlých hotelových komplexů. Byl jsem tam zejména proto, abych jim pomohl s digitalizací. Bylo to pro mě fascinující hlavně tím, že mi jako mladému projektantovi dali důvěru a umožnili mi podílet se na obrovských projektech s velkou mírou zodpovědnosti. A jelikož šlo o mezinárodní věci, tak tam už v té době řešili třeba posuzování životního cyklu, life-cycle assessment, což je paradox, když vidíte, že ve Vietnamu skoro každý pálí plast na ulici. Tam jsem si uvědomil, jak důležité je dát mladým lidem šanci.
Obdobnou zkušenost jsem získal i v Dánsku, kde velké projekční firmy jsou ochotné naslouchat mladým projektantům, kteří mají vizi a nové nápady, a spolupracovat s nimi. Tato otevřenost mi dala odvahu hledat něco nového a nebát se změny. Podobnou příležitost bych chtěl nabídnout studentům, se kterými spolupracujeme ve školách. I v SUDOPu mají mladí progresivní projektanti možnost prosadit nové věci nebo se zaměřit na to, kde vidí potenciál.