ROZHOVOR: Mám štěstí na práci. Po tom, co vyprojektujeme, se můžeme projet

Je nějaká stavba, kam v duchu kampaně SUDOPU PRAHA jednou vezmete děti a řeknete jim – koukejte, toto jsem dělal já? 

Jihočeskou dálnici jim ukazuji pokaždé, když jedeme do Rakouska, je to nějakých 12 kilometrů, které vyjdou přibližně na šest miliard korun. Mladší synek se možná potatí. Pokud by to ale mělo být i z minulosti, tak bych je asi vzal na D6, kde jsme se projekčně podíleli celkem na deseti stavebních úsecích nebo třeba na silniční okruh kolem Prahy. To je možná na mé práci v Sudopu to nejlepší. Že bych je mohl vzít klidně i na dálnici D8, D7 nebo na D1, obchvaty rozličných měst a obcí. Zkrátka těch možností je hodně. Ale neříkal bych jim, to jsem dělal já, ale to jsme udělali v Sudopu, to bych se chlubil cizím peřím. 

To jste mi vyjmenoval skoro všechno, co děláte. Existuje něco, na co jste hrdý? 

Co by se dalo označit jako srdeční záležitost? To je určitě už zmiňovaná „jihočeská“ dálnice. Už proto, že moc větších staveb po republice už není. A pak mě napadá ještě něco. Nevím jestli je srdeční, ale rozhodně významná stavba to je. Jde o obchvat Nové Paky, který jsem projektoval prakticky celý svůj profesní život a po 19 letech jsme získali stavební povolení. To pro mě byla velká škola.

Používáte při stavbě silnic a dálnic také Building Information Modeling (BIM) pro navrhování staveb?
BIM sám o sobě žádný software není, je to zkratka pro informační modelování staveb. V Sudopu pro projektování používáme převážně software firmy Bentley, který umožňuje vše podstatné, od návrhu komunikace, jejího odvodnění, správu dokumentů, tisk výkresů a podobně. Dále pracujeme s různými rozpočtářskými programy či programy na harmonogramy. Kolegové si občas nějaký ten potřebný software vyrobí sami. Ale metodou BIM samozřejmě pracujeme, máme rozdělanou pilotní zakázku, kterou děláme kompletně od počátku do konce v BIM. Neděláme tedy takové ty fígle, že bychom tam zpětně nahrávali hotový projekt. Hlavně díky tomu můžeme nasazení metody BIM ve firmě posouvat dopředu, aby nás to v ostrém nasazení nijak nelimitovalo. Pravidelně se potkáváme s kolegy ze Sudop Group, kterým říkáme své zkušenosti a oni na to reagují úpravami jimi vyvíjeného softwaru.

V Sudopu pracujete – s roční přestávkou– více než dvacet let. Co vás na této firmě baví?
Slovo baví se dnes hodně používá, ale nemyslím si, že to je ten správný výraz. To může říkat Pohlreich nad dobrým jídlem, které ho baví a je sexy, místo aby řekl, že mu to chutná. Do Sudopu jsem dostal lano od kamaráda, když jsem končil civilku a po krátkém intermezzu na stavbě, kde jsem dělal stavbyvedoucího. Vážím si toho, že jsem zde projekčně vyrostl z naivního ucha.Tento rozhovor bych chtěl využít i k tomu, abych poděkoval všem svým kolegům, za to že mě vychovali a svou práci bezvadně zvládají. Pro mě je a vždy byla strašně důležitá atmosféra v práci. Ą to je myslím také velká deviza našeho střediska a potažmo i Sudopu, že si dokážeme vzájemně vyhovět a pomoci.

Slyšel jsem, že jste dobrý truhlář. Sedáte doma k vlastnoručně vyrobenému stolu a leháte na „svou“ postel?
Á, kolegové mluvili. Ale vážně, jestli je to dobré, nebo ne, to musí posoudit jiní. Vyrábím ve volném čase nábytek z masivu. Dřevotříska mi nesmí přes práh. Koupím dubové fošny a něco udělám, pro sebe nebo pro kamarády. Celkem si u toho odpočinu a ještě to má hmatatelný výsledek. To při práci u počítače často nemáte. I když já mám výhodu. Já se pak po tom, co připravím v počítači, mohu projet na kole, autem nebo na motorce.