Které vlastnosti podle vás musí mít dobrý vedoucí střediska?
Klíčová je podle mě kombinace odborných znalostí a manažerských schopností. Dobrý vedoucí by měl rozumět nejen technickým detailům, ale i organizační stránce práce. Neméně důležitý je lidský faktor – tahle práce vás musí bavit, ale zároveň je potřeba mít dobrý vztah s kolegy. Osobně se považuji za lídra, který se snaží kolegům především pomáhat a podporovat je, místo toho, aby jim jen diktoval, co a jak mají dělat. Samozřejmě někdy je nutné přijmout rozhodnutí a jasně stanovit postup, ale obecně chci své kolegy vést a motivovat, ne jim rozkazovat.
Co vás na práci v SUDOPu PRAHA nejvíc baví?
Nejvíce mě baví to, že naše projekty mají zásadní vliv na infrastrukturu a jsou viditelným přínosem pro společnost. Mít možnost podílet se na takto významných stavbách je motivující a naplňující. Je to práce, která má smysl a přináší výsledky, na které můžeme být hrdí.
V rozhovorech s některými vašimi kolegy zaznívá, že je také různé věci trápí, především asi zvyšující se administrativní zátěž a rychlost celého projektování. Trápí něco vás?
Jsem vedoucím střediska teprve rok, takže zatím na věci možná stále nahlížím s určitou dávkou optimismu a teprve postupně objevuji, co mě může v budoucnu trápit. Ostatní vedoucí mě už upozornili, že ne všechno je tak růžové, jak to na první pohled vypadá. Protože jsem do této funkce nastoupil relativně nedávno, nemám zatím mnoho zkušeností pro srovnání. Administrativní zátěži a rychlému tempu projektování jsem se přizpůsobil.
Nicméně první rok byl velmi intenzivní, což vnímám jako přirozenou součást procesu, během kterého se učím a získávám nové zkušenosti. Jsem přesvědčený, že díky svým schopnostem a odhodlání dokážu svou počáteční nezkušenost proměnit ve výhodu a svou roli plnit efektivně.
Realita je taková, že administrativní zátěže se pravděpodobně nezbavíme a tempo projektování se bude dále zrychlovat. Klíčem proto je hledat způsoby, jak si práci co nejvíce usnadnit. Podle mého názoru lze administrativu zefektivnit využitím AI technologií a rychlost projektování podpořit implementací BIM. Zavádění těchto systémů sice často provází počáteční obtíže, které dočasně naopak náročnost práce zvyšují, ale věřím, že po důkladném zaučení se tyto investice vrátí v podobě vyšší efektivity a rychlosti. Proto na našem středisku už nyní aktivně využíváme oba přístupy, abychom byli připraveni na budoucí výzvy a zjednodušili si každodenní práci.
Stejně jako hradecké středisko je i to plzeňské takový malý regionální SUDOP. Jak byste ho představil?
S hradeckým střediskem máme mnoho společného. Naše plzeňské středisko funguje jako multiprofesní celek, kde mám jako vedoucí pod sebou skoro všechny profese, které pro projektování potřebujete. Menší zakázky jsme schopni zvládnout sami, což nám umožňuje větší flexibilitu. Nechci tvrdit, že by komunikace s ostatními středisky byla problematická – to určitě ne, nicméně vždy je potřeba se s nimi spojit a dohodnout, protože i oni mají své zakázky, které nemohu ovlivnit. V Plzni mám možnost koordinovat všechny aspekty zakázek, což mi umožňuje efektivně vést tým a společně s kolegy hledat ta nejlepší řešení. Na druhou stranu, pražská střediska SUDOPu PRAHA mají výhodu v tom, že zvládnou pojmout větší objem práce. Myslím, že kolegové z Prahy oceňují, že zakázky nejsou pouze na bedrech jejich středisek, protože je jich opravdu hodně. Navíc u nás v Plzni se postupně zaměřujeme na větší projekty, což je výrazně jiná vize oproti předchozímu vedení střediska. Tento směr jsem si stanovil jako jeden z hlavních cílů a jsem rád, že se nám jej postupně daří naplňovat.
Plzeňské středisko má za sebou nebo aktuálně pracuje na řadě krásných velkých projektů. Namátkou můžeme jmenovat rekonstrukci výpravní budovy v železniční stanici Plzeň hlavní nádraží, modernizaci a dostavbu Masarykova nádraží v Praze, tramvajovou trať Malovanka–Strahov nebo modernizaci trati Praha–Veleslavín – Praha-Ruzyně. Co je na nich profesní výzvou?
Zmínil bych především první dvě zakázky – rekonstrukce výpravní budovy v žst. Plzeň hlavní nádraží je už dokončená a modernizace a dostavba Masarykova nádraží v Praze je momentálně ve výstavbě. Největší výzvou v obou případech je fakt, že během realizace dochází k výrazným změnám na základě požadavků investora, na které musí projektant i celé středisko okamžitě reagovat. Například u projektu Masarykova nádraží se investor v době realizace stavby rozhodl pro takzvané španělské řešení – umožnění nástupu do soupravy z obou stran. Tato změna nakonec ovlivnila dvě třetiny všech stavebních a provozních objektů stavby. Projektovou dokumentaci, která se zpracovávala tři roky, bylo tedy nutné kompletně přepracovat během pouhých dvou až tří měsíců.
Dalším zajímavým projektem je modernizace tratě Praha-Veleslavín (včetně) – Praha-Ruzyně (včetně). Hlavní výzvou zde bylo, že jsme jako první ve firmě projektovali ve stupni DUSL. Navíc jde o projekt v režimu BIM. Na základě požadavků investora se aktuálně řeší ukončení zakázky po zhotovení tohoto stupně, přičemž navazující stupeň má být řešen formou PPP projektu.
Co se týče tramvajové tratě Malovanka–Strahov, klíčovou výzvou bylo umožnit, aby tramvaj konečně vedla až ke Strahovskému stadionu, respektive ke strahovským kolejím. Zároveň bych rád zmínil, že tramvajové tratě v SUDOPu projektuje primárně naše středisko. Mezi významné projekty, na kterých jsme pracovali nebo pracujeme, patří například tramvajová trať Olšanská Habrová nebo projekty tratí v Plzni: TT Koterovská, TT Plaská, TT Lidická a TT Sladkovského.
Kolegové na vás prozradili, že působíte v aktivních zálohách. Co vám tahle zkušenost dává? O armádu jsem se zajímal už na střední škole, ale zároveň mě lákala kariéra statika/projektanta. Nakonec jsem našel ideální řešení – věnovat se stavařině na plný úvazek a zároveň si splnit sen o armádě prostřednictvím aktivních záloh. Díky tomu mám možnost vyzkoušet obojí a myslím, že jsem se rozhodl správně. Aktivní zálohy mi dávají disciplínu, smysl pro odpovědnost a schopnost efektivně zvládat krizové situace. Tyto dovednosti mi pomáhají i v pracovním životě, kde je třeba být připraven na rychlé rozhodování. Navíc je to skvělý způsob, jak si vyčistit hlavu a získat nový pohled na věci. SUDOP mě v tom podporuje, za což mu můžu jedině poděkovat.
Baví vás tedy zbraně, dobrodružství?
Druhá světová válka a následující období mě vždy zajímaly. Nejsem však typ člověka, který by si úplně liboval ve zbraních. Považuji se za dobrodruha, který vyhledává fyzické i psychické výzvy. Zároveň pevně věřím, že ochrana naší země je zásadní. Proto mě motivuje přispět k tomu, aby se některé věci, které naše republika zažila v první polovině 20. století, už nikdy neopakovaly. Silná armáda a spojenectví s NATO podle mého názoru hrají klíčovou roli v zajištění této ochrany. Navíc chci být připraven a schopen pomoci, pokud by nedej bože k něčemu došlo, i když si to nikdo z nás nepřeje.